Chovatelská stanice Popův keř

Balkánští honiči

Balkán tvoří od dávných dob hranici mezi východní a západní kulturou a tak rovněž tamější honiči vznikli zřejmě smíšením východních a západních plemen loveckých psů. Geografická struktura tohoto území pak napomáhala vzniku malých národnostních skupin a také vzniku lokálních rázů psích plemen.

V době mezi 4. až 6, stoletím n.l. se zde začali usazovat Slované. Počínaje rokem 1354 se toto území dostalo do područí Turků. Všechny národy, které zde tak kdysi sídlily, po sobě zanechaly své stopy a také své psy. Impulsy pro čistý chov loveckých psů pak přišly do těchto zemí s Rakousko – uherskou monarchií. Tehdy důstojníci c. k. armády, mající zálibu v lovu, lovili zde s honiči, které přivezli z domova a také se naučili si cenit místních loveckých psů.

  Všichni jugoslávští honiči jsou poměrně větší a hmotnější, také o něco delší oproti výšce v kohoutku než švýcarští a rakouští honiči. Psi zde mají poměrně větší hlavy, uši mají širší a ne tak dlouhé a především ne dovnitř složené jako švýcarští a francouzští honiči. Jednotlivé standardy plemen mají relativně malé odchylky od plemeni k plemeni. Kromě pěti hladkosrstých, anebo spíše krátkosrstých variet jsou zde ještě dvě hrubosrsté.

  Všichni Balkánští honiči jsou neúnavní lovci i v obtížném terénu. Používají se hlavně pro lov zajíců a lišek, jelenů a divočáků a to jednotlivě, v párech anebo trojicích. Vyzdvihuje se i jejich vhodnost při použití jako barváře.

Prosím vyberte si standart plemena kliknutím na obrázek