Chovatelská stanice Popův keř

Balkánští honiči - standarty

Jugoslávský planinský honič (Crnogorski Planinski Gonic, Montenegrin Mountain Hound)

Jugoslávský planinský honič je vyrovnaného charakteru, je poddajný a důvěryhodný. Silně lne ke svému pánovi, snadno se učí novým věcem a také se lehce cvičí.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Montenegrin Mountain Hound; srb.: Crnogorski Planinski Gonic; čes.: Jugoslávský planinský honič.

PŮVOD:
Můžeme s jistotou říci, že Jugoslávský planinský honič má stejný původ, jako ostatní Balkánští honiči. V minulost byl někdy zván jako „černý lovecký pes“. První standard je datován k roku 1924. FCI toto plemeno oficiálně uznalo 8.5.1969 během svého setkání ve Varšavě.

POPIS:
Jugoslávský planinský honič je středně velký, pevný a hbitý pes. Délka těla měřená od bodu ramen k zadnici a obvod jeho hrudi přesahuje asi o 10% jeho výšku v kohoutku. Délka jeho hlavy odpovídá 45% jeho výšky v kohoutku.
Lebku má delší než čeních, jeho týlový region je širší, než vzdálenost mezi stopem a týlovým výčnělkem. Při pohledu zpředu a z profilu je lebka plochá nebo mírně klenutá, její šíře se směrem od vrcholu lebky se stopu snižuje. Čelní brázda je výrazná, zatímco týlový výčnělek je méně zřetelný, stop je jen mírně vyznačený. Nos má vždy černý a dobře vyvinutý. Čenich je silný u základu široký, je kratší než lebka, požadovaný je jejich poměr 7,5/10. Postranní linie čenichu jsou konvergentní. Nosní hřbet je rovný. Rty má jen mírně vyvinuté a těsné, horní ret dolní čelist mírně překrývá, okraje rtů jsou zbarvené černě. Líce má ploché. Oči mají oválný tvar, jsou mírně sešikmené, zbarveno od světle do tmavě hnědé, lemy očních víček jsou vždy černé. Uši má posazené vysoko, jsou mírně delší, jsou svěšené blízko u hlavy a bez záhybů, jejich konce jsou více či méně oválného tvaru. Krk je silný, štíhlý, svalnatý a bez laloku, je šikmo posazený, vzhledem k horizontále je zformovaný do úhlu 45 až 50 stupňů, jeho délka se přibližně rovná délce jeho hlavy. Kohoutek má velmi výrazný, záda svalnatá, široká a mírně delší. Hruď je silná a hluboká, její hloubka odpovídá 45 až 50% jeho výšky v kohoutku. Ocas prodlužuje linii zad, směrem ke konečku se postupně zužuje, dosahuje až k hleznům, je nošený v šavlovitém zatočení pod linií zad a je hojně osrstěn. Končetiny má silné, pevné a svalnaté. Kůže je pružná, po celém těle dosti těsná, tmavě zbarvená. Chůzi má pravidelnou, s pružným dlouhým krokem, preferuje se chůze živá až klusavá.

VÝŠKA:
Jugoslávský planinský honič má v kohoutku 44 až 54 cm.
Pes má v kohoutku ideální výšku 49 až 50 cm.
Fena má v kohoutku ideální výšku 48 až 49 cm.

VÁHA:
Jugoslávský planinský honič váží v rozmezí 20 až 25 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)

SRST:
Jugoslávský planinský honič má krátkou, husto a hrubou srst, nepříliš silnou, lesklou, rovnou a uhlazenou, s dobře vyvinutým podsrstím. Zbarvení je černé, s tříslovým označením nad očima, na čenichu a na dolních částech končetin. Tříslová označení nad očima mají velikost lískového ořechu, zatímco tříslová označení na postranních částech čenichu se rozšiřují až ke koutkům rtů. Tříslová označení mají odstín od světle červené, přes nahnědle červenou až k jasně červené. Bílé skvrny na hrudi jsou uznané, ale ne žádoucí, jejich průměr nesmí být více než 3 cm.

CHARAKTER:
Jugoslávský planinský honič je vyrovnaného charakteru, je poddajný a důvěryhodný. Silně lne ke svému pánovi, snadno se učí novým věcem a lehce se i cvičí.

PÉČE:
Jugoslávský planinský honič potřebuje pravidelnou přiměřenou fyzickou zátěž a dlouhé procházky. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Jugoslávský planinský honič se průměrně dožívá 12 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.

VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.

PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
JPH

ČÍSLO STANDARDU:
279/ 07. 08. 1998 (Velká Británie)

DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
15. 07. 1997