Chovatelská stanice Popův keř

Balkánští honiči - standarty

Srbský honič (Srpski Gonic, Serbian Hound)

Srbský honič je milý, přátelský a laskavý pes, se živým temperamentem. Je velice spolehlivý a často až pozoruhodně přilnavý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Serbian Hound; srb.: Srpski Gonic; čes.: Srbský honič

PŮVOD:
Srbský honič patří ke skupině honičů, kteří se šířili přes balkánské území. Je zřejmé, že lovečtí psi z Malé Asi měli při jeho vzniku a šíření důležitou roli. První popis tohoto plemene pod názvem Srbský honič se datuje až k roku 1005, kdy Frank Laska toto plemeno spolu s ostatními honiči popsal a rozlišil. První standard byl vypracovaný v roce 1924, během zasedání, které se uskutečnilo 14. května 1940 v Bledu. FCI však přijaté standardy, mezi nimiž byl i Srbský honič, oznámila až v roce 1939 ve Stocholmu. Protože chov tohoto plemene byl nejrozšířenější v Srbsku, byla to právě Jugoslávská kynologická asociace, která kontrolovala šlechtění a umístila první registraci do oficiální plemenné knihy. 12. listopadu 1996, během jejich setkání v Kodani, hlavní výbor FCI prodiskutoval návrh, aby při plenárním zasedání Jugoslávské kynologické asociace, aby přijatý Srbský honič byl nahrazen jménem Srbský honič.

POPIS:
Srbský honič je pes střední velikost a robustní konstituce. Je velmi živý a aktivní. Délka jeho těla, měřená od bodu ramen k hýždím je o 10% větší, než jeho výška v kohoutku.
Lebku má při pohledu zpředu a z profilu mírně okrouhlou, se zřetelně vyslovenou čelní brázdou. Týlový hřeben je ne příliš definovaný. Šíře mezi ušima je menší nebo rovná vzdálenosti mezi stopem a hřebenem. Stop je téměř neviditelný. Nos má dobře vyvinutý a vždy černý. Čenich je klínovitého tvaru a o trochu kratší, než lebka, ideální poměr délky čenichu a lebky je 9/10. Čelo má rovné. Rty jsou středně vyvinuté a středně silné, okraje rtů by měly být černě zbarvené, horní ret vždy překrývá dolní, růžky rtů jsou pevné. Líce má rovné a ploché. Oči má střední velikosti, oválného tvaru, mírně šikmo posazené, okraje víček jsou velmi tmavé, nejlépe černé, barva duhovky je co nejtmavší. Uši má posazené vysoko, jsou tenoučké, střední šířky i délky, svěšené, volně visící blízko u lící. Krk má silný, o délce přibližně stejné, jako hlava, jeho horní část je mírně klenutá, je posazený šikmo, v úhlu 45 až 50 stupňů k horizontále. Tělo je mírně protáhlé, s délkou o 10% větší, než jeho výška v kohoutku. Horní linie těla je rovná. Kohoutek je jen mírně vyznačen. Záda má silná, dosti svalnatá, rovná a dlouhá. Hruď je silná, o výšce 50% jeho výšky v kohoutku, její obvod je o 20% větší, než jeho výška v kohoutku. Ocas má u základu silný, směrem ke konečku se postupně silně zužuje, dosahuje úrovně hlezen, je zatočený směrem nahoru, nošený pod linií zad, zhusta pokrytý srstí. Přední i zadní končetiny má silné, rovné, svalnaté a rovnoběžné. Lokty má blízko u těla jejich výška od země tvoří 50% jeho výšky v kohoutku. Kůže je elastická a dobře zbarvená, po celém těle těsně přiléhavá. Má volnou chůzi, upřednostňuje se energický rychlý krok.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 až 56 cm, ideální výška je v rozmezí 51 až 52 cm.
Fena má v kohoutku 44 až 54 cm, ideální výška je v rozmezí 48 až 49 cm.

VÁHA:
Srbský honič váží v rozmezí 19,5 až 20,5 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)

SRST:
Srbský honič má krátkou, hustou srst, dosti silné struktury, na celém těle dobře přiléhající, s vyvinutým podsrstím. Srst je o něco delší na zadní části stehen a na ocasu. Zbarvení je červené, od odstínů žlutočervené, až po rezavou, s černým pláštěm nebo sedlem. Bílé značky na hrudi, které v průměru nemají více než 2 cm, jsou povoleny.

CHARAKTER:
Srbský honič je milý, přátelský a laskavý pes, se živým temperamentem. Je velice spolehlivý a často až pozoruhodně přilnavý.

PÉČE:
Srbský honič vyžaduje dostatek pravidelného pohybu, více zátěže a pravidelných procházek. Je nutné zaměřit energii psa na nutné podmínky, jinak se stává tvrdohlavým a svévolným. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Srbský honič se průměrně dožívá 12 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes a stopař.

VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.

PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BHO

ČÍSLO STANDARDU:
150/ 05. 05. 2003 (Velká Británie)

DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25. 03. 2003