Aby další pokolení myslivců ve Štítné a Popově věděli, jak se prováděla práce v chovu a lovu zvěře v tomto regionu, rozhodl jsem se sepsat paměti v tomto druhu lidské činnosti. Pomohli mně k tomu různá vyprávění starých myslivců, které jsem doplnil svými poznámkami.
Od roku 1950 jsem chodil, jak byla příležitost se svým otcem na čekané a hony. Poznatků jsem získal hodně a nechci si všechno nechat pro sebe. Po dlouhé době úvah jsem se rozhodl sepsat tuto kroniku.
Soja Jaroslav st.
Po lovu jelena, kterého ulovil hospodář Mirek Urubek u Štěpančíků na Pláňavě. Štěpančík Josef st. se psem, Beňák Josef, Skřek Stanislav st., stojící Strnad Alois a Mirek Urubek.
Odnášející Štěpančík Josef st., Rašovský Ladislav, Kostka Alois s provazem, Bačík Mirek st., Kostka František, druhá dvojice Urubek Mirek a Hýbl Jan.
Štítenská myslivost podle vyprávění.
Majitelé sklářských hutí ve Svatém Štěpáně a Svaté Sidonii měli pronajaté pozemky za účelem provozování chovu a lovu zvěře v okolních vesnicích. Spolu s majiteli hraběcího rodu v Brumově a Dreherovou rodinou hospodařili se zvěří v Panských horách, oborách, které byli na území Brumovska a Štítenska až po slovenskou hranici. Na území Slovenska měla hraběnka sídlo v Antonstále, kde rodina často přebývala.
Ve Štítné nad Vláří měl od roku 1935 pronajatou honitbu p. Fojtík Jan z Maštince. Měl k sobě pomocníky, kteří v zimním období zvěři nosili alespoň seno a letninu. Pan Fojtík spolu s Dr. Krejčím z Valašských Klobouk, p. Kolářem z výkupu, p. Blahůškem, p. Heblajnem, p. Rufrem a p. Liškou ze mlýna do roku 1950 hospodařili a lovili zvěř. Po roce 1950 p. Fojtík držel honitbu dál. Ve Valašských Kloboukách byl ustanovený Okresní národní výbor. Na zemědělském referátu, kde byl vedoucím p. Lysáček ze Sidonie, byla
Štěpančík Josef st., Beňák Josef, Mirek Urubek.
jako státní správa i myslivost. Do roku 1950 patřila myslivost pod správu v Uherském Brodě. Kdy se přesně založil myslivecký spolek ve Štítné se mi nepodařilo zjistit. Hospodářem byl p. Fojtík Jan, členy Skřek Stanislav, Běhunčík Stanislav ( bednář ), Floreš František ( Sovík ), Strnad Alois ( Pocedník ), Strnad Josef ( hajný ), Řepka Josef ( Maštinec ), Sába Stanislav ( hostinský u Hnaníčků ), Hnilo Ladislav ( Vašina ), Hýbl Jan ( Šomáďovy ) a od roku 1954 Beňák Josef. Dále byli členy spolku Štěpáňané, protože horní konec až po zvonicu ( kříž ) patřil pod správu obce Štítná nad Vláří. Byli to Zůbek Josef ( hostinský a řezník ), Fuček Antonín – velmi veselý starý pán, Kostka Alois a později i syn František, Kostka Vincenc a Sedlačík Vilém. Ve spolku byla jenom jedna kulovnice ráže 8 mm, kterou vlastnil Sedlačík Vilém, jako nejspolehlivější člen, řidič osobního auta na Okresním výboru KSČ. Tato kulovnice byla bez optiky a kolovala mezi myslivci, kdo měl co ulovit. Kolik se přesně lovilo jsem nezjistil. Z doslechu do roku 1962 se lovilo ročně kolem 130 zajíců, několik desítek koroptví a několik bažantů.
Host z okresu, Bačík Mirek ml., host, Beňák Josef.
Hospodář Mirek Urubek po lovu svého prvního jelena.
Koroptví bylo na soukromých políčkách hodně. Nebylo problém, že střelec při honu nosil za pasem na řemínkách i 20 ks koroptví. Nebyla žádná chata. Nebyly vybudovány žádné kazatelny, ba ani nějaké větší krmelce. Zvěř nebyla honěna z jedné strany na druhou, nebyla tak stresovaná. Lovilo se pouze z malých posedů a záštit. Do lesa se chodilo výhradně pěšky, žádné dopravní prostředky nebyly dostupné a na lesních cestách se dalo jezdit pouze povozem taženými koňmi nebo hovězím dobytkem. Srnčí zvěř ulovená, se nosila výhradně na zádech, vysokou a divočáky odvezl zpravidla Štěpančík Josef ( později myslivec ) z Pláňav koňmi. Z vyprávění bylo zvěře hodně. V době říje nebyl problém slyšet od Vápenic po Přílet šest i osm jelenů. Býval to koncert, až procházel mráz po zádech. Srnčí zvěř dosahovala větší váhy. Srnec kterého ulovil Strnad Josef ( Šopek ) vážil po vyvržení 28 kg. Lovila se převážně zvěř starší a nevodící kusy. Poměrně přísně se dbalo na to, aby nebyla ulovena samičí zvěř, která vodila mláďata. Tuto zásadu požadovali poměrně důrazně starší myslivci, kteří prohlašovali, že pokud budou chráněny pravidelně vodící matky, bude zvěře vždycky dost.
Krmelec v Blahovém z roku 1964
V této době se nekonaly žádné členské schůze. Potřebné věci se projednaly v hospodě spíše nahodile. Nebylo to ani zapotřebí, protože o všech zásadních věcech rozhodoval myslivecký hospodář p. Fojtík Jan. Vlivem nadřízeného mysliveckého orgánu se ve všech spolcích pomalu zlepšovala organizace. Neprováděli se žádné kulturní akce, které ani členové nepokládali za nutné, nebyl o ně zájem. Obrat nastal od roku 1961, kdy se ujal myslivosti p. Urubek Miroslav, řidič autobusu ČSAD. Začalo se plánovat myslivecké hospodaření a tím i lov zvěře. V tomto roce se ulovilo 6 ks srnčí zvěře, 140 ks zajíců a 100 ks koroptví. Od 1.1.1963 hospodář Urubek Miroslav uzavřel s místním Jednotným zemědělským družstvem smlouvu o pronájmu pozemků pro výkon práva myslivosti. Tím se uzavřela tehdy již u ONV v Gottwaldově desetiletá smlouva pro výkon práva myslivosti. U místního JZD byla uzavřena nájemní smlouva na pozemky, které užívalo družstvo o výměře 801,61 ha, z toho 737,61 ha zemědělské půdy a 64 ha lesa pro honební účely na dobu 10 let tj. od 1.1.1963 do 31.12.1972. Pozemky majitelů půd, kteří nebyly členy družstva se přičlenily a výměra honitby čítala asi 1250 ha. Lesy patřily Státním lesům. V roce 1963 se ulovilo: 4 ks zvěře vysoké, srnčí 0, černá 2 ks, 15 ks zajíců a 10 ks bažantů kohoutů.
V mysliveckém spolku pracovali členové: Urubek Miroslav myslivecký hospodář, Strnad Alois předseda spolku. Skřek Stanislav pokladník, dále členové Běhunčík Stanislav, Řepka Josef, Hnilo Ladislav, Hýbl Jan, Beňák Josef, Rašovský Ladislav, Kostka Vincenc, Sedlačík Vilém, Fojtík Jan.
Ze spolku odešli Zůbek Josef, Fuček Antonín, Kostka Alois a Kostka František. O práci v myslivosti se začali zajímat Štěpančík Josef st., Šuráň Jan, Hýbl Ladislav, Liška Josef st. ze mlýna a Liška Josef ml. ( Kakala ), kteří v roce 1964 složili myslivecké zkoušky a stali se řádnými členy ve spolku. V tomto složení pracoval spolek až do sloučení s Popovem 1975. Za roky 1961 až 1975 se ve Štítné ulovilo: 38 ks vysoké zvěře, 127 ks srnčí, 50 ks černé, 1488 zajíců a 45 ks živých – odchytem, 638 ks bažantů a 100 ks koroptví. Koncem 60 let se začalo se stavbou lovecké chaty na Mařákovém Uhlisku o výměře 400 m2.
Stojící myslivecký hospodář v Popově Soja Jaroslav – děda s manželkou Františkou a svatem Košelíkem Václavem v roce 1964 po úspěšném honu.
Lidový myslivecký spolek v Popově byl ustanoven v roce 1950 těmito zakládajícími členy. Pinďák Josef, Soja Jaroslav ( děda ), Fojtík Josef, Kolínek Josef ( Štítenský pekař ), Sába Jaroslav a řídící učitel Kalman Vladimír. V roce 1952 složil myslivecké zkoušky p. Machuča Antonín, který v roce 1960 myslivosti zanechal. V roce 1965 složil mysliveckou zkoušku p. Dolíhal Josef. Lesnickou mistrovskou školu ukončil v roce 1969 a stal se členem MS Soja Jaroslav st.. Dále v roce 1971 složil myslivecké zkoušky další člen Šimoník Stanislav. V roce 1972 od 1.1. byl zvolen mysliveckým hospodářem Soja Jaroslav st. a funkci vykonával do sloučení s MS Štítná. V roce 1972 se stal adeptem MuDr. Řehoř Milan a v roce 1973 složil zkoušku z myslivosti a stal se členem MS. Za adepty se přihlásili Juřenčák Jaroslav ( adepta dělal ve Vrběticích ), Urban Bohumil a Pekárková Jarmila. Zkoušku z myslivosti ale složili již ve sloučeném Mysliveckém sdružení Javorník, Štítná – Popov v roce 1975. Za pomoci těchto lidí jsme v Popově začali přebudovávat celou honitbu po všech stránkách.
Pohřeb bývalého člena MS Popov v Říkovicích. V pravo vedle auta jde Pinďák Josef za ním Hnilo Ladislav. Dále se pohřbu účastnili Soja Jaroslav ml., Šimoník Stanislav, Dolíhal Josef, Juřenčák Jaroslav. Aby byl autobus plný, jeli i občané Popova. Doprovodili jsme Kalmana Vladimíra.
Od roku 1972 do roku 1975 se v Popově vybudovalo: 4 ks větších krmelců pro zvěř vysokou a srnčí, 5 ks bažantích zásypů se zásobníky krmiva a 5 ks posedů. Lov zvěře se v Popově pohyboval: 6-15 ks srnčí zvěře, 25-55 ks zajíců a 5-10 bažantů kohoutů. Bažantí zvěři jsme se začali věnovat až v roce 1971, kdy jsme z Količína dovezli 10 ks bažantích slepic ( dospělých ) a 4 bažantí kohouty. To byl základ bažantí populace v Popově. Nejvíce se ulovilo v roce 1974 a to 69 ks bažantů kohoutů. Prvního divočáka ulovil p. Kalman Vladimír v roce 1955 na Šimoníkovém lázu. Byla z toho veliká sláva. Divočák na koňském vozu byl vystaven před okny Mitášové hospody a celý den se zapíjel. Dále v roce 1957 při zaječím honu se v leči Trnovačky našlo uschovaných 10 litrových láhví domácí slivovice. Místo aby kočí s koňmi p. Šimoník Stanislav st. vezl na voze ulovenou zvěř, vezl na mol zpité myslivce. Od 1.1.1975 se spojila obě MS v MS Javorník Štítná – Popov.
Nástup před zahájením honu u Jančíků
Při brigádě na lovecké chatě
Dnem 1.1.1975 se sloučila Myslivecká sdružení Štítná nad Vláří a Popova v jedno myslivecké sdružení pod názvem Javorník, Štítná – Popov. Celková výměra honitby činila 1954 ha. V této době největší honitba v okrese Gottwaldov. Členy MS Javorník Štítná – Popov se stali:
Urubek Miroslav – myslivecký hospodář, Strnad Alois – předseda sdružení, Soja Jaroslav st. – finanční hospodář a členové Liška Josef ml., Šuráň Jan, Liška Josef st., Skřek Stanislav, Sedlačík Vilém, Štěpančík Josef st., Hýbl Jan, Hýbl Ladislav, Hnilo Ladislav, Rašovský Ladislav, Řepka Josef, Zapletal Jiří, Šindler Stanislav, Pinďák Josef, Fojtík Josef, Dolíhal Josef, Šimoník Stanislav, Pekárek Ladislav, MuDr. Řehoř Milan a od dubna Juřenčák Jaroslav, Urban Bohumil a Pekárková Jarmila.
Ihned po sloučení jsme se intenzivně pustili do budování mysliveckých zařízení na území Štítné. Dodělávala se lovecká chata, kterou začali budovat bývalí členové MS Štíné nad Vláří.
Soja Jaroslav st., Šindler Stanislav po úspěšném lovu černé zvěře, dále Mirek Urubek a Skřek Stanislav st..
Soja Jaroslav st. s hlavou uloveného 20-ti letého jelena, kterého ulovil v Popově.
Začalo se s budováním velkých krmelců pro vysokou a srnčí zvěř, zásobníky krmiv pro zvěř bažantí, jednoduché zásypy a posedy pro pozorování a lov zvěře. Tyto práce se rozplánovaly i na další roky, aby se práce stačily provést. V prvním roce sloučení jsme ulovili 4 ks zvěře vysoké, 28 ks srnčí zvěře, 17 ks černé zvěře, 194 ks zajíců + 30 ks zajíců živých odchytem pro Interlov, 165 ks bažantů kohoutů a 30 ks koroptví, které nám povolil ulovit okres poněvadž jsme si je sami odchovali v líhni u předsedy MS pana Strnada Aloise. Pořádali jsme dvě letní zábavy v Popově na výletišti, abychom získali finance pro činnost sdružení. Jadrné krmiva, hlavně pro bažanty jsme získávali od JZD Javorník se sídlem ve Štítné nad Vláří. Tento podnik a myslivecké sdružení měli velmi dobré vztahy. Naši členové pomáhali při senosečích a žních a tím jsme dostávali obilní odpady ke krmení. Předseda družstva Ing. Moravčík Josef byl k myslivosti a členům velmi nakloněn.
Ze zájezdu v Českých Budějovicích, výstavy mysliveckých trofejí. V brýlích Sedlačík Vilém.
Další záběr z Českých Budějovic p. Lysáková, Soja Jaroslav st., skrytý Žálek Alois, Liška Josef ml., Dolíhal Josef a Šimoník Stanislav.
Myslivecké sdružení Javorník, Štítná – Popov hospodařilo na výměře honitby 1954 ha se členy. Urubek Miroslav, Strnad Alois, Soja Jaroslav st., Liška Josef ml., Šuráň Jan, Liška Josef st., Skřek Stanislav, Sedlačík Vilém, Štěpančík Josef st., Hýbl Ladislav, Hnilo Ladislav, Řepka Josef, Rašovský Ladislav, Hýbl Jan, Pinďák Josef, Fojtík Josef, Dolíhal Josef, Šimoník Stanislav, Pekárek Ladislav, Juřenčák Jaroslav, Urban Bohumil, Pekárková Jarmila, Zapletal Jiří, Šindler Stanislav, MuDr. Řehoř Milan a Zapletalová Jarmila.
V tomto roce jsme ulovili: 3 ks zvěře vysoké, 30 ks srnčí zvěře, 15 ks černé zvěře, 150 ks zajíců a 150 ks bažantů kohoutů. Soja Jaroslav st. ulovil jelena II. věkové třídy, nerovného čtrnácteráka korunového. Tohoto jelena mu nepřál Ing. Skokan Vít, tehdejší předseda jelení oblasti Vlára a trval na potrestání.
Bylo proti němu zavedeno trestní stíhání u Okresního národního výboru v Gottwaldově. Nakonec to mnoho nestálo. Zaplatil pokutu 200 Kč a nějakou slivovici. Více postihu měl u státních lesů, kde pracoval jako lesník, kdy Ing. Skokan Vít byl ředitelem závodu v Brumově. Zamítl mu bezplatný lovecký lístek, na který měl jako lesník nárok. Tento postih trval až do smrti Ing. Skokana tj. 9 let.
Lovecká chata na Mařákově uhlisku.
V kasinu TJ Sokol po výroční schůzi: Soja Jaroslav st., Hnilo Ladislav, šéf kasina Hnilo František, Liška Josef ml. a Urubek Miroslav.
Tohoto roku jsme slavnostně otevřeli mysliveckou chatu a to dne 15.8.1976, jak pro členy MS, tak i pro veřejnost. Uspořádali jsme u chaty zábavu za účasti 440 návštěvníků, při níž vyhrávala kapela Josefa Matušince ( Haňáka ). Jídla i pití bylo dostatek. Na guláš a bifteky se spotřebovali 2 ks divočáků a jedna laň. Všechny tyto dobroty připravovaly manželky myslivců. Hospodářem této chaty byl ustanoven Šindler Stanislav. Hlavním organizátorem byl Miroslav Urubek, proto mu patří vřelý dík za jeho obětavost. Protože jsme si otvíráním chaty finančně velmi polepšili, uspořádali jsme za odměnu členům, honcům a jejich manželkám dvoudenní zájezd autobusem do Českých Budějovic, na výstavu Země živitelka, kde probíhala současně celostátní výstava mysliveckých trofejí. Jelikož se nepodařilo sehnat ubytování, ujala se nás bývalá občanka z Bylnice rozená Marie Miklasová z Hliník. Zorganizovala v paneláku, kde bydlela nocleh pro ženskou část a mužská část spala s řidičem autobusu Olinem Špalkem v Mařenčiném obýváku. Celou noc jsme sledovali 1. světový pohár hokejistů v Kanadě.
Při zpáteční cestě jsem spolu s Mirkem Urubkem požádal Jožku Beňáka, bývalého člena ve Štítné o zajištění pohoštění ve vinném sklípku. Do Štítné jsme dorazili po půlnoci a dali se k domovům na odpočinek. Panu Beňákovi jsme za jeho službu poděkovali. Zájezd se po všech stránkách vydařil a všichni dnes žijící na něj rádi vzpomínají.
Povolená zábava po výroční členské schůzi. Žálek Alois, Štěpančík Josef st., Hýbl Jan a Soja Jaroslav st..
Poslední odchyt živých zajíců v MS Štítná – Popov. Na snímku v klobouku člen MS Šimoník Stanislav spolu s Josefem Ptáčkem z MS Jestřabí.
Soja Jaroslav st. po ulovení prvního jelena. Vedle mysl. Hospodář Mirek Urubek, Bačík Mirek, Lysák Jan řidič autobusu a Konečný Josef hajný.
Pokračování: